_Japonské_plemeno_

_SHIBA_-_INU_

SHIBA -INU

"MOTO"   Kdyby shiba  směla vyslovit jedno jediné slovo, znělo by nepochybně

"Moje" - moje jídlo, moje hračky, můj dům, můj člověk - můj svět.   ing. Hana Petrusová

Vítáme Vás na našich stránkách a těšíme se, že nám pošlete Vaše příběhy a zážitky se shibami....

Odkaz na web stránky s kterými spolupracujeme:

www.hvezdahane.wz.cz

SHIBA - INU

Přesný původ a význam slova shiba-inu není zcela znám. Jedna teorie se domnívá, že pochází z japonského slova shiba s významem křoví. Pak by tedy shiba-inu byl pes z křoví a jméno plemene by označovalo hlavní historické využití shib jako obratných loveckých psů pro práci v hustých křovinách a vysokých travách.

 Druhá možnost je, že jméno shiba je odvozeno od významu shiba = malý, a označuje tedy vzhled plemene.

Shiba-inu = malý pes.

Český překlad japonského  „Shiba – inu“ je malý pes z křovinatých lesů.

Shiba je špicovitý pes, který má malá ouška a zakroucený ocásek, hustou kratší plyšovitě odstávající srst. Nejčastější barvou je zlatá, takže Shiba trochu připomíná naši lišku, ale může být také černý, černý s hnědými znaky, sezamový, žíhaný, krémový. Důležité však je aby všechny barevné rázy vykazovaly tzv. „URAJIRO“, tj. bílé znaky na ocase, čenichu, tvářích, hrdle, hrudi a břichu i na vnitřních stranách končetin.

Shiba má mnoho podobných  vlastností s kočkou – dokáže si mnoho hodin čistit kožich a tlapky, miluje své pohodlí a soukromí a dokáže se rázně ohradit, když ji někdo svou pozorností obtěžuje.  Výborně chytá myši i létající hmyz a trpělivě čeká na příležitost je ulovit.  Shiby mají rády různé ovoce a zeleninu a rády sní i sladké bobule a kořínky.

Ze všeho nejraději má Shiba hračky. Velmi vděčná je Shiba za míček, s kterým si dokáže hrát společně se svým pánem nebo i sama. 

Shiba-Inu je vysoká 36 až 40 cm a je nejmenší pes z řady "Nippon".

Shiba je velice inteligentní, živá, hravá, málo štěká (spíše vydává různé skřeky a obličejové grimasy), je veselá a ostražitá a velmi dobře hlídá. Je velmi přátelská k dětem a ráda si s nimi hraje.

První Shiby byly do ČR dovezeny v roce 1989.

Vytvořili jsme pro Vás stránky, které budou všem přinášet zajímavé informace o pejscích plemene shiba-inu, o jejich chovu a o vystavování.

 27.12.2009

 03.07.2009

e-mailová pošta

Krásný den plný pohody všem a vám pani Stejskalová.

    Ani nepamatuji, kdy naposledy jsem měla tak velikou radost jako dnes z vašeho dopisu. Přesto že jsem už dost stará babka, můj instinkt mě nezklamal, kdo má rád zvířata, má rád i lidi. Moc vám děkuji za sebe a samozřejmě i za Fandu, je to pro nás veliká čest, že chcete naše zpovědi zveřejnit, samozřejmě můžete, jen jestli tam není moc chyb a překlepů.

    Dnes v noci jsme prožili veliké trauma, sešli se zde nad námi tři bouřky a Fanoušek se moc bojí. Celou noc jsem ho musela držet v náručí, hladit a zpívat mu. To je jediné, co ho zklidní, i když to moc nechápu, protože můj zpěv by ho měl spíše nutit k obraně. Teď je tu krásný den, po dešti se vše uvolnilo i mě se lépe dýchá a Fanda je ...  více si můžete přečíst zde

 13.4.2009

 10.2.2009

Vlak „život“

             Před časem jsem četla knihu, ve které byl život přirovnán k cestě vlakem. Je to výjimečně zajímavé čtení, pod podmínkou, že ho správně interpretujeme. Život není nic jiného, než cesta vlakem skládající se z nastupování a vystupování, plná nehod, příjemných překvapení a též hlubokého smutku.

         Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme v něm osoby, se kterými bychom  si přáli zůstat po celou cestu - naše rodiče. Bohužel, pravda je jiná. Oni na nějaké stanici vystupují, zbavujíce nás svojí citlivosti a nenahraditelné vazby k nim. To ale nepřekáží tomu, aby nastoupily jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými. Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky.

         Mezi osobami, které cestují tímto vlakem, se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt. Tací, kteří při cestovaní vyvolávají jen smutek... A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou stále připraveni pomoci nemohoucím. Mnozí po vystoupení zanechávají stálou citlivost... Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.

         Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa ve vagónech, které jsou nejdál od toho našeho.   Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich. Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli a, i když s těžkostmi, opustili náš vagón a vypravili se k nim...  Ale bohužel, už si nebudeme moci sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.  

         Nevadí, tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozluček... Ale nikdy návratů. A proto absolvujme naši cestu nejlépe, jak se dá.

         Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti. Pamatujme, že v každém momentě cesty mohou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět... 

Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a najde se někdo, kdo nám bude rozumět.

         Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme, na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku.

         Zamýšlím se, jestli ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím nostalgii... Věřím, že ano. Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestovala, bude bolestné. Dovolit, aby moje děti zůstaly samy, bude velmi smutné. Ale držím se naděje, že až přijdu na hlavní stanici, uvidím je přicházet s batohem, který neměli při nastupovaní. Myšlenka, že jsem se přičinila k tomu, aby se jejich batoh zvětšoval a stával se hodnotnějším, mě dělá šťastným.

         Přátelé moji, učiňte, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí.  Starejme se tak, aby,  když přijde chvíle vystupovaní, na našem prázdném místě zůstala citlivost a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě. Tobě, který jsi v mém vlaku, a záleží mi na tobě, přeji...    Šťastnou cestu!!!

         Předej toto poselství každému, koho máš nebo chceš mít ve svém životním vlaku…. Možná už nikdy nebudeš mít příležitost říct, jak moc je ten dotyčný ve tvém životě důležitý…a možná si to zaslouží i ten, kdo myslel na tebe…

NESTYĎ SE PROJEVIT CITY DRUHÝM!!!

Zájemce o štěňátko

4.7.2008
       Výstava samotná je dobrou prezentací chovatelské stanice. Navštíví ji nejen vlastníci pejsků, aby se pokochali pohledem na krásné pejsky, ale i potencionální noví majitelé a budoucí chovatelé.

        Teprve včera jsem pochopila, proč zkušení chovatelé uloží před výstavou své klece u kruhu a „odběhnou“ a přijdou ke kruhu až těsně před vystavováním. Užívají si výstavy, chodí od kruhu ke kruhu prohlížejí vystavované jedince.

        Pokud zůstanete sedět u kruhu u svých pejsků, z výstavy nic nemáte a stále dokola odpovídáte na všetečné otázky kolemjdoucích. Málokterý z nich má opravdový zájem o shibu. Ale překvapila mě paní, která se snad celé dopoledne zdržovala poblíž shibin. Příjemně jsme si s ní popovídali a dověděli se, že v brzké době bude mít doma štěňátko shibáčka, které už má zamluvené a vyhlédnuté. Má o shibách hodně přečteno a jistě bude dobrou ochránkyní malého tvorečka a bude se pejskovi maximálně věnovat.

        U našich pejsků se střídali zvědavci i zájemci o štěňátka. Psi odpočívali a nijak se nevzrušovali přítomností cizích lidí, už jsou na to zvyklí.  Ale co mě pobouřilo a nemůžu si to nechat pro sebe, bylo chování manželského páru se dvěma většími dětmi. Přistoupili k nám a bylo zřejmé, že muž je opravdu hlavou rodiny, hovořil jen on, bez pozdravu na nás vybafl „postavte toho psa“. Když jsem dětem řekla, že si pejska mohou pohladit, chovaly se odtažitě, něco jako fuj.  Další projev pána byl asi v tom smyslu, že to by byla asi ta správná výška psa, která by mu vyhovovala, možná tak o několik centimetrů vyšší a jestli může být pes shiba celý rok venku, že psa si pořizuje na patnáct let a že děti to bude bavit tak první měsíc a tak, že on tedy chce štěně a ať si ho zapíšeme. Vystupoval velmi suverénně a odměřeně, nohou si stoupl na sedačku u našeho stolku a choval se velmi nepříjemně. Jistě si o shibě nezjistil žádnou informaci a psa vybíral podle výšky.  Nedovedu si představit štěňátko v takové rodině. Kde je láska a péče, kde je ta potřeba shibu vymazlit? Za dva měsíce, by nám psa vrátili s tím, že je agresivní. Byl by to chudák bez pocitu lásky.

Klubová výstava Shiba klubu v Mladé Boleslavi

5.4.2008
V sobotu 5.dubna 2008 se bude konat klubová výstava Shiba klubu v Mladé Boleslavi na výstavišti Krásná louka. Proto zveme všechny příznivce a přátele shib ke shlédnutí posuzování krásných shibinek rozhodčí paní Ludmilou Pavlíkovou. Výstavu zahájí předsedkyně klubu v 9:00 hod. Pokud chcete výstavu navštívit se svým pejskem, nezapomeňte vzít s sebou očkovací průkaz. My sice pejsky nebereme, ale přijedeme se určitě podívat a podpořit vystavovatele. Budeme se těšit na setkání i s Vámi.

Speciální výstava Shiba klubu ve Zbraslavi u Brna  v neděli

16.9.2007
Na výstavu shib jsme přihlásili v termínu Eica a Tanamku. Ne proto, že by některý z nich potřeboval zabodovat. Ale když vyrážíme už v sobotu na schůzi klubu, proč nevzít pejsky sebou. Nějak jsme to však v sobotu dopoledne nestíhali. Zaopatřit fenu Eichi se štěňátky, nabalit potřebné oblečení, klece, věci pro pejsky, nezapomenout očkovák a vodítka a taky spacáky po zkušenostech  z předchozích let. Cesta byla v pohodě, oba  ji prodřímali a prospali .......

Taky chovatelka
4.9.2007

Dostáváme denně několik emailů od chovatelů pejsků shiba inu nebo od zájemců o štěňátka. Některé dopisy jsou veselé a radostné, jiné smutné k pláči. Dnes se s Vámi podělím o jeden smutný zážitek....

Stvoření nejlepšího přítele člověka:

Bůh zavolal zvíře z pole a řekl:

Ejhle, člověk je stvořen k obrazu mému.

Proto se mu klaň.

Budeš jej bránit v divočině, ochraňovat jeho stáda, hlídat jeho děti, doprovázet jej kamkoli půjde - dokonce i v civilizaci. Budeš jeho přítelem, spojencem a jeho otrokem.

Konej tyto věci a já tě obdařím instinkty, které nemají ostatní zvířata: věrností, oddaností a porozuměním, kterými budeš překonávat člověka samotného. Abych nikdy neuškodil tvé odvaze, nebudeš nikdy moci předvídat svoji smrt. Abych neuškodil tvojí loajalitě, k chybám člověka budeš slepý. Abych neuškodil tvému porozumění, bude ti odepřena moc slova. Budeš rozmlouvat se svým pánem pouze svojí myslí a svýma poctivýma očima. 

Kráčej po jeho boku, spi na jeho zápraží, zaháněj jeho protivníky, střehni jeho hranice, sdílej s ním jeho utrpení, miluj ho a věř mu.

A na oplátku člověk uspokojí tvoje potřeby a touhy - kterými budou pouze potrava, úkryt a pohlazení.

Buď tichý a buď člověku přítelem. Veď ho po cestě plné nebezpečí do země, kterou jsem mu slíbil.

To bude tvůj osud a tvoje nesmrtelnost.

PES SLYŠEL A SPOKOJIL SE S TÍM.
 

Citáty

Je na světě ještě hodně lidí, kteří by se od našich čtyřnohých přátel mohli učit. Pevně však věřím, že je více těch, kteří to nepotřebují.

...v životě přítel pravý,

jenž první vítá, brání do únavy,

jenž nikdy svému pánu neodvyká,

proň bojuje a žije, pro něj dýchá,...    Noel Gordon, lord Byron

Proč je skvělé být psem:

Nikdo od vás neočekává, že se budete každý den koupat.

Když vás někde svědí, klidně se podrbete.

Špatné jídlo pro vás neexistuje.

Kost ze zverimexu vás zabaví na celé hodiny.

Když vám narostou chlupy na neobvyklých místech, nikdo si toho nevšimne.

Můžete proležet celé dny bez obav, že vás někdo vyhodí.

Když dáte cizímu člověku hlavu do klína, nemáte z toho problémy.

Stále máte radost, když vidíte stejné lidi.

Psi versus Ženy

V čem jsou psi lepší než ženy:

Rodiče vašeho psa vás nikdy nenavštíví.

Pes vám nikdy netelefonuje.

Pes miluje, když se vaši přátelé zastaví na skleničku.

Pes neočekává, že mu zavoláte, když se někde opozdíte.

Čím později přijdete domů, tím radostněji vás vítá.

Pes nenakupuje.

Pes nemá zájem o květiny, blahopřání a šperky.

Pes není nikdy nespokojen se svým tělem.
Pes nedovolí, aby nějaký časopis řídil jeho život.

Psa pobavíte, trpíte-li plynatostí.

Pes vás nikdy nekritizuje.

Pes nechce vědět o každém psu, kterého jste kdy měl.

Na psa nemusíte nikdy čekat, je připraven okamžitě jít ven.

Čas, který pes stráví v koupelně, je omezen na rychlé napití.

Pes si nenosí svačinu na váš pracovní stůl.
Pes si nikdy nepůjčuje vaše košile.
Pes vám nevypne televizi, díváte-li se na fotbal.
Můžete mít legálně několik psů.
Pes neumí mluvit.

V čem jsou ženy a psi stejní:
Jsou schopní sníst kilo čokolády na posezení.
Nerozumějí fotbalu.
Výborně dokážou předstírat, že rozumějí každému vašemu slovu.
Vyžadují drbat záda.
Nemůžete jim svěřit platební kartu.
Nikdy nemůžete vědět, co si skutečně myslí.

V čem jsou ženy lepší než psi:
Je společensky akceptovatelné mít sexuální vztah se ženou.
Ženy vypadají dobře ve svetru.
Ňadra ženy, ačkoliv jsou jenom dvě, jsou mnohem zajímavější.
 

Muži a psi jsou jedno plemeno!
Oba vaši miláčci toho mají společného víc, než tušíte! Vystopujte všechny jejich stejné stránky a přeměňte svou vrčící šelmu v přítulného mazla. Bez použití násilí.

Určitě už vás někdy napadlo, že se muži někdy chovají úplně jako jejich ještě chlupatější kamarádi - psi. Oba druhy se sdružují ve smečkách, z legrace se perou s kamarády a zbaští skoro cokoli, co jim předložíte. Zdá se vám poněkud přitažené za vlasy srovnávat je? Takové porovnání je ale naprosto logické; i lidé přece patří mezi živočichy! Proto jsme se podívali co nejpodrobněji na nejnápadnější rysy, které spojují vašeho Alíka a Aleše. A poradíme vám, jak tyto shodné vlastnosti psího a mužského plemene vrchovatě využít v partnerském vztahu.

První podobnost - Žijí ve smečkách

Ať už se potulují v divočině, nebo řádí v parku, psi drží pospolu. Jsou to velice společenská zvířata a vytvářejí si silnou soudržnost se členy své smečky. Zrovna tak touží po společnosti i chlapi, a proto je ve volné přírodě (tedy bez ženského dozoru) lze jen zřídka pozorovat, aniž mají v závěsu partu. Muži raději než sami zajdou na pivo s kamarády, protože si vzájemně pumpují ega.

Mějte spolu psinu: Musíte upoutat jeho pozornost, aniž získá pocit, že vám dává přednost před přáteli, a tudíž se z něj stal odepsaný taťka pod pantoflem. Jak to chodí v přírodě? Jakmile pes zavětří fenu a ona mu vyšle signál, že neohrožuje jeho druhy, odtrhne se natěšený samec od smečky a peláší za svou vyvolenou. A odtud si vezměte ponaučení. Pokud spatříte atraktivní exemplář, jak hraje kulečník, projděte významně kolem, na pár vteřin se zastavte a podívejte se jeho směrem. Pak se usaďte na druhé straně sálu, abyste se na vybraného muže mohla párkrát rychle (ale intenzivně) zadívat. Jakmile si uvědomí, že nemáte v úmyslu vytrhnout ho z jeho bezpečného prostředí, bude celý říčný po tom, aby se s vámi seznámil. "Libor se mi líbil už pěkně dlouho; jenže neudělal krok bez bandy svých známých," prozrazuje šestadvacetiletá Sára, která studuje ekonomii. "Když jsem ho jednou potkala, jak se vrací sám na kolej, jakoby náhodou jsem do něj vrazila. Dali jsme se do řeči a nakonec mě Libor pozval na mejdan."

Druhá podobnost: Rádi si hrají
"Psi se můžou zbláznit radostí, když mají příležitost lovit,"vysvětluje třiadvacetiletá Karolína, která pracuje v pojišťovně a chová dva jezevčíky. "Ženou se za kořistí, pak jí nechají kousek náskok a celá honička jim rozpumpuje adrenalin v žilách."
I muži jsou naprogramováni tak, že ve všem vidí hru. Jen si všimněte, jak se dovedou bavit při sebemenší hlouposti nebo jak bouřlivě a upřímně jásají při každém gólu ve fotbale.

Mějte spolu psinu: Protože muži mají soutěživou povahu, berou tak trochu jako sport i svádění žen. Pokud chcete pohodový vztah, smiřte se s přítelovou (jemně řečeno) přirozenou hravostí. Místo abyste brala vztah naprosto vážně hned od druhého rande a snažila se vyčíst poselství v každém partnerově pohybu, raději se zatím jednoduše bavte. Jednou se od vás nemůže odtrhnout a podruhé je studený jako psí čumák? Považujte jeho nevypočitatelné chování za záludnou hru a užívejte si. Překvapte svého drahého svůdnou večeří (vy budete lákavým moučníkem), ale pak se stáhněte zpátky a nechte ho, aby den nebo dva mluvil jen s vaším záznamníkem. Fakt, že budete šťavnatě neodolatelná, ale zároveň nedostupná, zaútočí přímo na partnerovu základní potřebu lovit. "Čím těžší pro něj bude vystopovat vás, tím víc vás bude chtít," souhlasí Karolína. "Když jsem s Robertem chodila asi půl roku, zdálo se mi, že náš vztah považuje za samozřejmost. Tak jsem zničehonic prohlásila, že si dáme čtrnáct dní pohov, vzala jsem si dovolenou a jela jsem navštívit kamarádku do Anglie. Robert pak celý nedočkavý stepoval na letišti s kytkou!"

Třetí podobnost - Jsou příšerně zvědaví
Psy přímo mučí pomyšlení, že existuje něco (ať už vůně, chuť, nebo třeba i sousedova popelnice), co neprozkoumali. Proto bude na procházce raději riskovat, že se uškrtí na vodítku, než aby mu něco uniklo. To však neznamená, že se mu už přestalo líbit na vaší zahradě; jde jen o mohutnou zvědavost. A když svého Broka necháte, aby se chvíli volně proběhl, celý šťastný se vrátí zpátky k vaší noze. Poučení? I muži chtějí mít pořád pocit, že život hltají až do dna.

Mějte spolu psinu: Zvolněte. Jste schopná plánovat měsíc dopředu, že pátého prosince půjdete na koncert, osmého byste mohli uspořádat mejdan a čtrnáctého zajet za známými do Aše? Raději pusťte přítele z vodítka. Zároveň to zařiďte tak, aby věděl, že ty večery, které strávíte bez něj, jste zadaná.
"Nedávno jsem se dozvěděla, že Roman šel na večeři se svou bývalou. Samozřejmě mě to naštvalo, a tak jsem ho začala vyslýchat. Pak mi ale došlo, že dělám tu největší hloupost, a zmlkla jsem," svěřuje se osmadvacetiletá Veronika, která pracuje jako vychovatelka v mateřské škole. "Romana to dost vyvedlo z míry. A protože jsme se najednou neměli o čem bavit, tahal ze mě, co jsem vlastně podnikala já. Schválně jsem trochu mlžila; chtěla jsem, aby si uvědomil, že mě nemá tak jistou, jak si myslí." Jestli využijete partnerovy zvědavosti a uděláte ze sebe poklad, kterým se nemůže kochat vždycky, když se mu zachce, bude se o vás i po několika letech vztahu pozorně zajímat.

Čtvrtá podobnost: Chovají se jako malí
I zasloužilí psí dědečkové se s rozkoší vyvalují v zahradě, honí se za veverkami, i když je stejně za nic na světě nemohou chytit, a občas zapomenou na dobré vychování a udělají doma loužičku. "Každý pes zůstane tak trochu štěnětem," domnívá se třicetiletá Kateřina, chovatelka baseta. "Podle mě mají nevyzrálost v krvi." Muži se zrovna tak občas dokážou chovat hůř než pětileté dítě a pak si najít jakoukoli výmluvu.

Mějte spolu psinu: Když váš partner občas udělá něco tak dětinského, že vám dojde řeč, zkuste se tím nezabývat (místo abyste mu v průšvihu namáčela čumák). "Vždycky mi vadilo, že přítel po snídani nikdy neuklidí nádobí ze stolu nebo že po sobě nechá v koupelně nacákanou vodu," prozrazuje sedmadvacetiletá pokladní Jana, majitelka statného bernardýna.
"Jenže pak jsem zaslechla, jak o mně do telefonu s kamarádem mluví jako o policajtce. Došlo mi, že to možná přeháním." Jestliže váš drahý získá pocit, že nemáte na práci nic jiného než ho okřikovat, bude vás vidět jako svou matku, případně drezérku, a ne jako partnerku. A zatouží se co nejrychleji vymanit z vězení vaší výchovné péče.
Pokud váš přítel nonšalantně zapomene, že máte večer sraz se společnými kamarády, a raději setrvá u komisaře Rexe, pak si samozřejmě výtku naprosto zaslouží. Vyplatí se vám však umírněnost. A co lehká infantilita? Klidně se svým milým dovádějte, pořádejte polštářové bitvy a hoňte se po bytě, občas se vykašlete na povinnosti a místo vytírání předsíně se spolu na dlouhé hodiny zavrtejte do postele.

Pátá podobnost - Touží být vůdci smečky
Vaše štěně si označkuje každý sloupek počínaje vaší brankou a konče odpadkovým košem u místní samoobsluhy. Proč? Vyznačuje si teritorium a ukazuje, kdo je tady pánem. Vysílá tak poselství ostatním psům, že zdejší smečce velí právě on a nikdo jiný. Srovnejte to se svým partnerem. Vypráví partě, jak chytil v srpnu na Sázavě štiku. Tvrdí, že si přece vůbec nepotřebuje přečíst návod, když připojuje DVD přehrávač, a raději se s tím půldruhé hodiny moří? To proto, že potřebuje být šéfem a autoritou.

Mějte spolu psinu: Možná vám tahle a podobná gesta připadají až dojemně silácká, ale uvědomte si, že váš drahý takhle žadoní o vaši pozornost.
Hrozně rád by se ve vašich očích stal neochvějným hrdinou, skvělou jedničkou, zkrátka ideálem mužnosti! Tak mu tu radost dopřejte a buďte štědrá v pochvalách - stejně nejspíš chodíte s chlapem, kterého máte za co obdivovat. Pětadvacetiletá cukrářka Miroslava vypráví: "Žiju už pár let sama, takže jsem si zvykla zařizovat všechno včetně oprav v bytě a údržby auta bez cizí pomoci. Když jsem ale začala chodit s Petrem, zjistila jsem, že si hrozně rád hraje na mého ochránce. Oba dobře víme, že si dokážu se vším poradit i bez něj, ale přesto přítele někdy nechám, aby mi pomohl. Nedávno mě třeba chtěl vzít na hůl automechanik a Petr mu rázně vysvětlil, že se asi zbláznil, když chce tisícovku za to, že mi vyměnil olej a brzdovou kapalinu."
Psy i chlapy shodně přitahují silní a samostatní partneři, kteří se ale nebojí odhalit i své zranitelnější stránky. Takže poté, co ho znovu položíte v tenise na lopatky, požádejte svého poraženého, aby vám nainstaloval tiskárnu, pomohl přibít několik secesních obrazů a přestavět nábytek.

Vaše psí pravidla
Tři věci, na které slyší oba vaši mazlové:

1. Mluvte klidně.
Když křičíte, psi i muži se okamžitě přestávají koncentrovat na to, co jim vlastně chcete sdělit. Dejte své rozčilení najevo jenom klidným vysvětlením a občas i vhodně načasovaným vyštěknutím. Ale určitě netropte výbušné scény.

2. Mějte uznání.
Jestliže chcete po svém psovi, aby si sedl, pochválíte ho. Totéž platí u mužů; pokud vám dá přítel k svátku kuchařku, projevte umírněnou radost, ale před Vánoci se několikrát zmiňte o tom, že moc toužíte po řetízku.

3. Jednejte okamžitě.
Mužům (stejně jako psům) chybí dlouhodobá paměť, takže dost dobře nechápou, proč jim vyčítáte včerejší chybu. Zapomněl váš partner, že vás má vyzvednout z práce? Vytkněte mu to hned, ale pak se k té záležitosti nevracejte.

Prosinec 2005:

Listopad 2005:

Psi a pejsci 

Je půl osmé ráno, na obzoru vychází slunce. Výstaviště ještě zeje prázdnotou, jen občas protnou mrazivé ovzduší nad trávníkem hřiště vzdálené siluety postav v teplých bundách v zápřahu klecí. Místo, které odpočívalo zimním spánkem se chystá znovu ožít štěkotem psů a výstavním ruchem. Další výstavní sezona je přede dveřmi.

.... tak jsem začala svůj článek kdysi na jaře. A protože mi došla nit, hodila jsem ho do šuplíku. A dnes tu na mě civí. Co s ním?  Za oknem se ozývá štěkot. To se ozývají naši miláčci. Venku přituhlo, napadl první sníh. Psi se dožadují svého, tlačí se do tepla domova, do svých pelíšků....

Láska ke zvířatům a psům zvlášť, to je takové soukromé prokletí.A jakmile nakouknete do zákulisí vystavování psů, neodoláte. Většinou chvíli trvá, než tomu propadnete, ale jakmile vás to chytí, tak už se toho nezbavíte. Vlastně je to nemoc, ale je to ta nejkrásnější nemoc, jakou znám. Aspoň jsem nikdy neslyšela, že by si někdo stěžoval.

Jsou lidé, kteří se svými psími miláčky sjezdí snad celý svět. Výstavy jsou vlastně jejich druhý domov a k němu se váže spousta zvyků a rituálů. Známé tváře a všichni svátečně oblečení i naladění. Je to svět ve světě, do kterého vstoupíte jednou, dvakrát za týden a v zimě máte chvíli pauzu. Kdykoliv skončí sezona výstav, cítíte jakousi podivnou prázdnotu.

Pak jsou tu jiní, starající se o výcvik a trénink psích kamarádů. Ti se psy srostli a zkouška či závod je pro ně vyvrcholením jejich mnoholetého snažení. Pohlížejí na psy s úctou a zároveň jako na rovnocenného partnera. Vždyť každá zkouška je souhra obou, psa i cvičitele. Pro ně je závod svátkem, někdy tvrdým úderem, jindy potěšením.

A potom jsou tu ještě ti, kteří se snaží psy chovat. Pečují s láskou o všechna ta zvířata ve svém chovu,  pečlivě vybírají budoucího ženicha pro tu novou fenečku s jiskrným pohledem. A když se mají narodit štěňátka? Kdyby to šlo, dýchali by za ně. Jsou ochotni  strávit noc na nepohodlné lavici v kuchyni, jen být co nejblíže všemu dění při porodu. Jsou nervózní, když vše neprobíhá, jak by mělo a jsou radostní a nepředstavitelně šťastní při pozorování štěňat sápajících se po mámině bradavce.

A čas utíká jako splašený. Je tu podzim, mlhy se válí na lukách.  Výstavní sezona končí, je čas bilancovat. Všichni kolem psů jsou natěšení a stejně nervózní. Na jaře to zase začne. Pro někoho výstavy a závody, pro jiného trénink a zkoušky, pro dalšího radostná událost zrození. To všechno je láska ke psům.....  

Červen 2005:

Homo kynologicus

Popis:

Morfologické rozdíly mezi člověkem moudrým a kynologem jsou nepatrné. Výrazné odlišnosti zaznamenáme pouze v oblečení. Kynolog se nejčastěji vyskytuje v riflích, šusťákové soupravě, maskáčích, kraťasech a botaskách, ve společenském oděvu jen velmi sporadicky (např. na výstavách). Oblečení bývá obaleno odumřelými chlupy a bahnem.

 
Výskyt:

Zatímco Homo sapiens je takřka kosmopolit (tj. vyskytuje se hojně po celém světě), s kynologem se setkáme na výstavách, svodech, bonitacích, závodech, agility, kynologických cvičištích, střihačských soutěžích a v přírodě. Kynologové žijí ve smečkách.

 

Etologie (chování):

Kynologové jsou družní, hovorní (pokud se hovor týká psů), mají smysl pro humor a nebývají přemrštěně čistotní. K ostatním lidem se chovají nevšímavě, ale v případě verbálního nebo dokonce fyzického napadení okamžitě tvrdě zakročí. Zatvrzelému a agresivnímu odpůrci kynologie může být rozzuřený kynolog velmi nebezpečný, zejména je-li podpořen smečkou jedinců svého druhu, případně druhu Canis familiaris (pes domácí). K příslušníkům vlastního druhu jsou kynologové velmi přátelští, ochotně se podělí o potravu, nikoliv však o tituly na výstavě. Ve výstavním kruhu nebo v různých soutěžích se z kynologů stávají rivalové, kteří dovedou bojovat velmi tvrdě a ne vždy čestně. Třebaže jsou kynologové v jádru dobrosrdeční, nic je nepotěší tolik, jako když si konkurence koupí psa, kterému nenaroste zub.

Kynologové rádi fotografují. Důvodem je potřeba zdokumentovat krásu, případně výkon svých psů. Psy fotografují převážně ve výstavním postoji, visící na rukávu, případně obklopené získanými poháry. Často fotografují i psy svých soupeřů. Snímek exteriérově kvalitnějšího psa konkurence je pak příčinou kynologových depresí.

Způsob života:

Kynologové nejraději obývají osamoceně stojící objekty s velkým pozemkem. Mnoho kynologů je však vzhledem ke svým finančním možnostem nuceno žít i v oblastech hustě osídlených druhem Homo sapiens. Takoví kynologové jsou zpravidla nešťastní a frustrovaní, neboť okolní prostředí je omezuje v jejich přirozených potřebách, mezi něž patří např. život ve smečce, značkování teritoria a volný pohyb. Držení kynologů ve městech a na sídlištích lze bez nadsázky definovat jako týrání.

Obytné prostory kynologů se vyznačují charakteristickými rysy. Koberce (pokud se vyskytují), bývají skvrnité a nábytek je ohlodán, stejně jako dveře. Výška okusu odpovídá kohoutkové výšce chovaného plemene, stejně jako velikost stop na ložním prádle. Na zdech se hojně nacházejí krátery Ngorongoro. Veškeré bytové textilie jsou pokryty dlouhou, případně krátkou srstí. Jen výjimečně jsou bezsrsté, propadl -li kynolog kouzlu naháčů, pudlů, nebo jiných nelínajících plemen.

Navštíví-li kynologa průměrný příslušník druhu Homo sapiens, je šokován, uslintán, umazán a ochlupen. Jen obtížně si hledá místo na slunci, nebo lépe řečeno na sedací soupravě.
Ve všech obytných prostorách se hojně vyskytují pískací hamburgery, míčky, gumové slepice a kosti z buvolí kůže v různém stadiu rozžvýkanosti.

Koupelna kynologa je zavalena lahvičkami se šampony, kondicionery, balzámy, prostředky na růst srsti, proti lámavosti, proti statické elektřině, proti blechám, pro lesk srsti, na čištění očí, uší, zubů, na odstranění zacuchanin a na zvýraznění barev srsti, případně na odstranění nežádoucího barevného nádechu srsti. Hygienické prostředky samotného kynologa se omezují na mýdlo s jelenem a kartáček na zuby.

Pokud k obydlí kynologa patří pozemek, nese i on charakteristické rysy. Kolem řádného oplocení vedou bahnité stezky, na pozemku se nevyskytuje žádná živá drůbež a žádné záhony.

Samotnou kapitolou je dopravní prostředek kynologa, jeho osobní vůz. Obvykle bývá z pochopitelných důvodů typu kombi a v nákladovém prostoru se povalují vodítka, košíky, pešky či různé postroje. Auto je zřídkakdy umyto a jeho blatníky jsou často to jediné, co v blízkosti kynologa a jeho smečky dokázalo bez úhony vykvést. Na zadním skle nacházíme pak obvykle samolepku s rodinným miláčkem, takže před výstavou si stačí projít parkoviště a máme zhruba představu o zastoupení jednotlivých plemen. Automobilu nevěnuje kynolog žádnou zvláštní pozornost, protože pro něj neznamená skutečně nic jiného než dopravní prostředek.

Potrava: 

Kynologové se zřídka vyskytují v místě svého trvalého bydliště, a tak se obvykle živí potravou dostupnou na kynologických akcích. Nejčastěji to jsou pikadory, bramboráky, langoše, kuřecí stehna, klobásy, zmrzlina a pivo. Ani doma nevěnují přípravě vlastní potravy zvláštní pozornost, zohledňují zejména finanční a časovou nenáročnost pokrmů.

 Rozmnožování a pohlavní dimorfismus:

Skutečnost, že děti nelze vystavovat, používat k aportování kachen, ani zapřahat a i jejich základní výcvik je náročný a s nejistým výsledkem, je důvodem, proč samičky kynologů, kynoložky, mají jedno, maximálně dvě mláďata. Výchovou ve smečce je dán perfektní základ pro to, aby z dětí vyrostli dokonalí kynologové. Smečka zpočátku mládě kynologa bezvýhradně chrání, postupem času vychovává a vštěpuje mu základní pravidla slušného chování. Časem si mladý kynolog dokáže vybojovat v hierarchii smečky svou pozici a připravuje se tak na okamžik, kdy se stane, hned po rodičích, nejvýše postaveným jedincem. Matce - kynoložce, tak odpadá spousta práce a začíná se věnovat svému mláděti intenzivněji v okamžiku, kdy ho lze přihlásit na soutěž Junior handling, zasvěcovat ho do výcviku nebo úpravy psů.

Kynoložky se výrazně odlišují od samic druhu Homo sapiens. Sejdou-li se dvě ženy moudré, proberou spolu manžela, děti a Esmeraldu, sdělí si vzájemně nové recepty z časopisu Tina a na závěr se shodnou, že ta nová blůzička paní Vopršálkové je skutečně rozkošná. Dvě kynoložky spolu dovedou klábosit rovněž zcela neúnavně celé hodiny, ale obsah jejich rozhovoru je diametrálně odlišný. Téma "manžel" zcela vynechají, o dětech se zmíní jenom potud, pokud zaznamenaly nějaký kynologický úspěch a dále hovoří výhradně o tom, jak Aris (Chanel, Brit, Simon, Ayka) dopadli na výstavě (bonitaci, závodech), proberou receptury krmiv a vzájemně se shodnou na tom, že ta fena, co si Vopršálková přivezla z Dánska určitě nestojí za ty peníze, poněvadž je strmá na zadek (má reakci na střelbu, dlouhý chlupy, krátký chlupy, nebo světlý oko). Muži - kynologové diskutují o stejných tématech jako kynoložky, zatímco muži Homo sapiens hovoří výhradně o sexu, fotbale a politické situaci.
Žena kynoložka si nikdy nestěžuje, že nemá co na sebe, ale stěžuje si, že nemá co vystavovat, co cvičit nebo s čím závodit (všichni psi už mají všechny možné tituly a zkoušky, je třeba koupit nového, nebo si nechat štěně). Manžel kynoložky musí být srozuměn s tím, že když se vrátí z práce (a najde čirou náhodou manželku doma), na kuchyňském stole nestojí teplá večeře, ale pes a drahá polovička nesvírá v ruce vařečku, ale kartáč, nůžky nebo trimovací nůž. Jak už bylo výše uvedeno, kynoložky nesledují stupidní televizní seriály, ani nečtou slaboduché románky, ale po večerech studují odbornou kynologickou literaturu, ročenky, zpravodaje a katalogy. Znají perfektně rodokmeny a výsledky psů svých přátel ,ale dělá jim potíže vzpomenout si, jakého pohlaví jsou kamarádovy děti. Vaří levně, rychle, nepříliš chutně a málokdy. Jejich specialitou jsou chlupaté knedlíky, chlupatá sekaná a chlupatá polívka z pytlíku.

Pohlavní dimorfismus je u Homo kynologicus nevýrazný, protože příslušníci obou pohlaví se stejně oblékají a chovají. Pakliže kynoložka, nebo kynolog mají za životního partnera obyčejného příslušníka druhu Homo sapiens, nastává boj, který končí často rozvodem. Jen v ojedinělých případech lze udělat z obzvlášť tvárného jedince člověka moudrého kynologa, ale stojí to spoustu času, energie a nervů a mnohem lepší je se nežádoucího partnera zbavit a oženit či provdat se za kynologa.

Některé ambiciozní kynoložky si však záměrně pořizují manžely - nekynology. Důvodů je několik. Manžel - nekynolog nepředstavuje žádnou konkurenci v kruhu ani na závodech, nemá odlišný názor na výběr krycího psa (protože nemá žádný) a nezabírá si pro uspokojování svých kynologických potřeb nejnadějnější psy chovatelské stanice. Na druhou stranu s ním nelze rozumně pohovořit, neboť dysplazii považuje za plemeno a Junior handling za prodej štěňat. Když si pak kynoložka uvědomí, že takovýto manžel zabere v posteli stejně místa jako dospělý dobrman a sežere toho bezmála tolik jako sedmnáct čivav, nezřídka má chuť podat žádost o rozvod. Důvodem, proč to neudělá, bývá skutečnost, že potřebuje někoho, kdo by zvedal psy do vany, fungoval coby tažná síla při transportu výstavní klece a v neposlední řadě to všechno sponzoroval.

Druh Homo kynologicus se dále dělí na mnoho dalších řádů, např. Homo kynologicus var. drillus (člověk - výcvikář), Homo kynologicus var. musherus, Homo kynologicus var. agiliticus, atd. Řády se dělí na čeledě, lidově zvané např. ovčákáři, pudlaři, chrtaři, dogaři, atd. Některé čeledě mají své podčeledě, např. chrtaři se dále dělí na vipetáře, barzojáře, atd. Jednotlivé řády, čeledě a podčeledě se od sebe v maličkostech liší (výstroj, výskyt, chování), ale výše popsané základní rysy druhu Homo kynologicus jsou zachovány.
Příslušníci druhu Homo sapiens, kteří se povýšeně nazývají "normální lidé" pevně věří, že se jim podaří nejrůznějšími sankcemi a utlačováním kynology vyhubit a vytlačit na okraj společnosti. Navzdory jejich snahám nejsou kynologové ohroženým druhem. Jako jediní savci se dokáží rozmnožovat také nepohlavně, a to nákazou. K ní může dojít u kohokoliv (zejména u dětí a mládeže, a to i protikynologicky naočkované). Největší ohniska nákazy jsou na kynologických akcích.

Na základě rozsáhlé etologické studie druhu Homo kynologicus zpracovala
Ing. Irena Lukešová, chovatelská stanice pudlů Cassiepia

N O V Á    C H O R O B A !

(převzato z časopisu Bugler – the Basset Hound Magazíne, USA)

            Identifikovali jsme novou chorobu, pravděpodobně způsobenou virem, šířícím se mezi majiteli psů. Podle všeho existuje již delší dobu, ale teprve nedávno ji kdosi určil a začal studovat. Nazýváme ji  syndromem získané posedlosti psy (SZPP).

            Nejprve jsme se domnívali, že SZPP je psychické povahy, ale poté, co se dva mladí výzkumníci našeho ústavu náhle rozhodli stát se chovateli a vystavovateli, uvědomili jsme si, že se jedná o infekčního činitele.

            Naši epidemiologové určili tři stádia této choroby a pro ně typické symptomy.

Počáteční stadium

1.      Myslíte si, že jakákoliv výstava do vzdálenosti 500km je hned za rohem.

2.      Začalo vás těšit vstávat v pět ráno kvůli venčení a krmení psů.

3.      Baví vás trávit denně několik hodin česáním psů.

4.      Myslíte si, že se z vás stane skrblík, pokud neutratíte ročně několik tisíc na výstavách.

5.      Nemůžete si vzpomenout, jaké to bylo, když jste měli jenom jednoho psa.

Druhé stadium (diagnóza potvrzena)

1.      Nejdůležitějším faktorem při koupi auta pro vás je – kolik se do něj vejde psů.

2.      Když chcete koupit dům, první věc, na kterou myslíte je – kolik psů můžete chovat na pozemku.

3.      Účet za žrádlo pro psy je vyšší než za jídlo pro vaši rodinu.

4.      Utratíte více za veterináře než za vlastního doktora.

5.      Nemáte žádné peníze, protože vystavujete psy.

6.      Musíte koupit více jak jedno auto ročně, kvůli ježdění na výstavy, protože je v záruce buď na sedm let provozu nebo na ujetí 120.000 km.

7.      Máte více fotografií psů než vlastní rodiny.

8.      Vaše představa o příjemně strávené dovolené,  je dovolená ve výstavním kruhu.

Poslední stadium  (konečné)

1.      Ráno vstáváte a zjišťujete, že jste včera večer dali děti do kotců a psy do postelí.

2.      Znáte jméno a rodokmen každého psa, ale neznáte toho cizího člověka ve vašem domě (ukáže se, že je to váš manžel či manželka).

3.      Sousedé trvají na tom, že ta děcka běhající kolem vašeho domu a otravující psy jsou vaše.

4.      Říkáte dětem aby „vypadly“, ale nemůžete  pochopit, proč nejdou a proč jsou připnuty na stahovací obojek.

5.      Jste už  tak dlouho na cestách po výstavách, že si nemůžete vzpomenout, kde bydlíte.

6.      Vaše rodina vám  řekne : „Buď my nebo psi!“ a vy si vyberete psy.

Máte tuto obávanou chorobu? Dobře, ale existuje naděje. Během našeho výzkumu jsme zjistili, že většina případů se zastaví ve druhém stadiu a stává se chronickým. Podařilo se nám s velkými obtížemi získat několik pacientů ve třetím stadiu SZPP. Jsou nyní v naší izolaci, kde je studujeme, abychom lépe porozuměli této chorobě. Je velmi smutné pozorovat lidi dříve kypící zdravím, jak se neustále šourají po místnosti a chodí do trojúhelníku či elka, přičemž podivně pohybují rukama (jakoby drželi vodítko a pobízeli psa) a pomlaskávají. Pouhé vyslovení slova „Westminster“ (místo konání největší výstavy v USA)je přivádí k nekontrolovetelnému šílenství. Bohužel pro tyto případy není moc velká naděje, ale časem a dalším výzkumem této choroby doufáme, že přijdeme na možnost léčby. Zajímavým momentem této choroby se zdá být fakt, že expozice v ranném věku má imunizační efekt. Několik lidí postižených druhým a třetím stadiem SZPP má blízké příbuzné (děti, manžele, manželky), jež jsou absolutně zdraví. Někteří z našich vědců se domnívají, že to může být  způsobeno vlivy prostředí na  funkce imunitního systému v závislosti na věku nebo skutečností, že lidé s těmito stádii choroby mají tendence se nestýkat s blízkými členy rodiny, a to zřejmě z důvodu, že mají výpadky paměti způsobené touto chorobou – jednoduše si nepamatují, že mají blízké příbuzné.

Co můžeme dělat, abychom předešli této chorobě? Dokud nebude nalezena léčba, prevencí jsou tato opatření:

1.      Vyhněte se chovatelské inzerci typu „s výstavním původem“, protože psi mohou být přenašeči této choroby. Odjeďte z města v těch dnech, kdy místní noviny informují o výstavách ve vaší oblasti.

2.      Jestliže nečekaně přijdete do kontaktu s osobou nakaženou SZPP, odejděte co nejdříve (těžko se jí zbavíte) a důkladně se osprchujte, raději použijte germicidní mýdlo.

3.      Pokud bydlíte s osobou nakaženou SZPP, buďte klidní – pokud jste dosud nepodlehli, jste pravděpodobně v pořádku.

Pes je nejlepší přítel člověka

"Pes nikdy neudělá chybu. Je pes a dělá, co dělá, protože je pes a myslí jako pes. Jste to vy, kdo dělá chybu,
protože jste jej nevycvičil, aby dělal to, co chcete, aby dělal, když chcete, aby to dělal.
Nebo jste špatně posoudil, co je schopen dělat fyzicky nebo mentálně. Tak jestliže byla udělána chyba v týmu,
jste to vy, kdo ji udělal, ne pes ..."
(G. Attla)

Pes je nejlepší přítel člověka. Věta notoricky známá a jak vám potvrdí každý majitel pejska, není nikterak nadsazená. Pes dovede být zdrojem radostí, jistoty a neopakovatelných zážitků. Kdysi kdosi vyřkl zhruba tato slova:

"Vrátím se domů po úspěšném dni nebo se vrátím zklamaný, unavený a bez nálady. Vrátím se jako boháč nebo jako chuďas. Můj pes mne ale vždy přivítá se stejnou radostí a nepředstíraným nadšením".

A věřte mi - je to tak.

Vztah člověka a psa velmi dobře vystihují mnohé citáty slavných i méně slavných osob. Jsou hezké a občas nutí i k zamyšlení, nemyslíte?

"Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských nectností."
(Lord Byron)

"Teprve láska ke všemu živému udělala z člověka lidskou bytost."
(Albrecht Schweitzer)

"Kdyby psi uměli mluvit, patrně bychom s nimi vycházeli stejně špatně jako s lidmi."
(Karel Čapek)

"Pes je zřídka úspěšný při pozdvihování člověka na vlastní úroveň bystrosti, ale člověk často stáhne psa dolů, na svou vlastní úroveň."
(James Thurber)

"Příhodu, která vzruší teriéra, dánská doga mine bez povšimnutí."
(Smiley Blanton)

"Ať byl jeho pes vycvičený, nebo ne, vždy byl na úrovni."
(Carol Lea Benjamin)

"Znal jsem psy, zejména štěňata, která byla skoro tak pitomá jako lidé."
(Robert Benchley)

"Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech."
(Donald McCaig)

"Můžete svému psu vykládat jakoukoli bláznivinu a on na vás vždycky vrhne pohled pravící: 'Můj bože, ty máš pravdu! Nikdy jsem na nic takového nepomyslel!'"
(Dave Berry)

"Nikdo neocení génia vaší konverzace tak jako pes."
(Christopher Morley)

"Můj pes dokáže chrchlat jako kongresman, aportovat jako vojenský sluha, žebrat jako novinářka a hrát mrtvého jako recepční, když zvoní telefon."
(Gerald Solomon, kongresman)

"Psi nejsou lidé oblečení do kožichu, a upírat jim jejich vlastní povahu znamená činit jim velkou újmu."
(Jeanne Schinto)

"Psi nejsou 'téměř lidé' a neznám větší urážku psí rasy, než ji takto popsat."
(John Holmes)

"Zvířata nejsou našimi bratry ani podřízenými - jsou to jiné národy, zachycené spolu s námi v síti života a času."
(Henry Beston)

"Jsme sami, naprosto sami na téhle planetě, uprostřed všech forem života, které nás obklopují; jedinou výjimkou je pes, jenž s námi uzavřel spojenectví."
(Maurice Maeterlinck)

"Nevím, proč se říká, že jsou na sebe lidi jako psi. Naopak. Kéž by lidé dokázali spolu vycházet tak jako psi - bez přetvářky, pomstychtivosti, jasně a přímočaře."

ETICKÉ DESATERO ÚSPĚŠNÉHO VYSTAVOVATELE

1) Bez shonu a včas
Na výstavu se dostavte v dostatečném časovém předstihu, abyste si stihli vyzvednout katalog,   startovní číslo a hlavně najít si strategické místo u kruhu. Důkladně si nastudujte, kolik plemen (či psů) je před Vámi na řadě, abyste byli schopni včas nastoupit do kruhu a nemuselo se na Vás čekat! Věřte, že je zbytečné ještě před posuzováním na sebe negativně upozornit!

2) Nezmatkujte!
Mějte již z domova v brašně připravené  věci, které budete po příchodu ke kruhu a před vstupem do něj potřebovat; tj. misku na vodu pro psa, podložku pod psa, výstavní vodítko, kartáče, nůžky a případně i kosmetické přípravky, spínací špendlík na připevnění startovního čísla, pamlsky, či hračku. V klidu si vše připravte, psa učešte a načančejte, nasaďte mu výstavní vodítko, připevněte si číslo a připravte si k ruce desky (obvykle s nevyplněným posudkem a diplomem - pokud Vám je ve výstavní kanceláři dají) a vyčkejte, až vás vedoucí kruhu pozve do ringu k posouzení. Většinou se psi řadí v pořadí, v jakém jsou uvedení v katalogu, proto se nikam nehrňte a v klidu nastupte podle číselné řady do kruhu k posouzení.

3) Výstava je především přehlídka krásy!
Uvědomte si, že výstava psů jakéhokoli typu je především přehlídka psí krásy a elegance! Proto mějte svého psa vždy čistého a upraveného, aby se rozhodčí v kruhu neštítil se jej dotknout nebo se mu z pohledu na stav jeho zubů nezvedl žaludek!!  Rozhodně nepůsobí dobře, když  mezi vystavovanými jedinci vyčnívá nad ostatními pes neupravený, zacuchaný a zarostlý, mnohdy páchnoucí a v péči zanedbaný, který pod tímto závojem skrývá relativně pěknou tvář! Majitelé takovýchto jedinců bývají často dotčeni, že jejich "krasavec" nedosáhl na stupně nejvyšší; ale dovedete si představit takovou Miss Univers, která by se publiku představila neupravená, neučesaná, špinavá a upocená, neměla vyčištěné zuby a neuměla by třeba ani chodit na podpatcích?! Správně: nikdo by o ni nezavadil ani pohledem. Krása se musí umět prodat, je to stejné u lidí i u psů! Proto s neupraveným a nepřipraveným pejskem snad ani do kruhu nechoďte. Včas si zjistěte, zda a jak se Vaše plemeno upravuje - na poslední chvíli těžko doženete to, co jste měli udělat týden před výstavou!

4) Váš pes je krásný ve vašich očích, ale nemusí tomu tak být v očích rozhodčího
Toto důležité pravidlo si vryjte zlatým písmem do paměti. Každý pejsek je v očích svého majitele tím nejkrásnějším psím stvořením na světě, ale rozhodčí může mít třeba jiný vkus, upřednostňovat jiný typ a podobně. Výstavní posudek je ryze subjektivní názor pana rozhodčího, přijměte jej proto, ať je jakýkoli. Vždy můžete z kruhu odstoupit, ale rozhodně a za každých okolností platí následující zásada:

5) Nediskutovat s rozhodčím a zdržet se nemístných poznámek!
Chcete-li si zachovat dekorum a výšku svého já, rozhodně s rozhodčím nediskutujte o tom, jak Vašeho psa posoudil nebo dokonce posoudit měl (!), nevnucujte rozhodčímu původ a předchozí úspěchy Vašeho psa a už vůbec netrhejte posudky a neosočujte rozhodčího ani jiné soupeře nemístnými nebo vulgárními poznámkami, které nejen Vás, ale i Vašeho psa vrhnou do špatného světla do budoucna. Nikdy nevíte, kdo z přihlížejících je rozhodčí, který Vás bude třeba posuzovat na nějaké další výstavě.

6) Chovejte se korektně
Vždy a za každé situace. Ať už Váš pejsek vyhrál -> nepošklebujte se poraženým;a nebo byl poražen -> neútočte slovně (už vůbec ne fyzicky!) na vítěze! Z kruhu odcházejte pokorně a nenechte na sobě znát emoce.

7) Nezapomeňte pogratulovat vítězi!
Toto slušné gesto Vám nic neudělá a u ostatních vzbudí úctu. Není umění vyhrát, ale umět prohrávat!!! Jednou i Vy budete stát na stupni nejvyšším, a ani Vám by nebylo příjemné, kdyby Vám nikdo ruku nepodal - vždyť by Vás to vítězství ani potom snad nemohlo těšit?!

8) Rozhodčí není jen pro Vás
Uvědomte si, že Vy jste v kruhu sotva deset až patnáct minut, ale rozhodčí, ten musí za den posoudit desítky psů mnohdy i několika plemen! Proto mu jeho práci neztěžujte: dbejte jeho pokynů a spolupracujte, nejste na výstavě sami a i ostatní mají právo mít rozhodčího v dobrém rozmaru, jako jste měli Vy!

9) Mějte na paměti: vystavujete svého psa nikoli sebe!
Na výstavu se oblékejte slušně, aby Vám bylo po dobu vystavování pohodlně; jedná se přeci o společenskou akci (všimněte si, že rozhodčí chodí zpravidla v obleku, či kostýmu) a na Vaše extravagantní oblečení není nikdo zvědavý. Tím akorát upoutáte pozornost na sebe, ale vy přeci chcete vystavit svého psa, ne? Proto by Vaše oblečení mělo být zejména v kontrastu s barvou Vašeho psa a nemělo by psovi bránit v pohybu, či svou rozevlátostí pohyb psa zčásti, či úplně zakrývat! Pokud si ke svému psovi sedáte, volte oblečení tak, aby Váš posed nepůsobil obscénně. Důležité je, aby Váš pes byl dokonale upravený a předvedený a to by nemělo být na úkor Vašeho oblečení.

10) Není všem výstavám konec
Vyhráli jste? Nezbývá než pogratulovat! Avšak vězte, že i zde platí, že každé vítězství je třeba obhájit... Teprve poté, co se Vám podaří obhájit jednotlivá čekatelství, bude Vašemu čtyřnohému fešáčkovi přiznán ten který šampionát. Podmínky pro získávání národních šampionátů jsou odlišné v každé zemi; společné podmínky pro všechny členské země FCI má udílení titulu Interchampion (Mezinárodní šampion krásy).
Neumístili jste se dle Vašich představ? Nevadí, nezoufejte! Toto přeci nebyla jediná výstava na světě! Když se podíváte do termínového kalendáře, zjistíte, že je spousty jiných výstav: pro všechna nebo vybraná plemena i různých úrovní (oblastní, krajské, národní, klubové, speciální a mezinárodní) a hlavně - jsou i jiní rozhodčí - a těm se třeba Váš miláček zrovna bude líbit! Takže - naděje umírá poslední, nenechte se odradit!

převzato ze stránek www.collie.mysteria.cz   autorka: Vilemína Kracíková

Úvaha o chování člověka ke zvířatům

 Na našich stránkách máte možnost číst různé články o chování pejsků a dnes Vám poskytneme náš postřeh.

 Stále častěji se setkáváme s nevhodným chováním člověka ke zvířeti. A protože se v mysli stále vracím k jedné události, která se stala dceři, musím o ní napsat a podělit se s Vámi o další zkušenost ze života.  Nedávno šla dcera do školní jídelny pro oběd a vzala s sebou naši šibinku. Cestou do jídelny ji měla bez vodítka, a protože s ní nejsou problémy, nasadila jí obojek až u budovy jídelny a přivázala vodítko k odpadkovému koši. Z okna jídelny viděla, že kolem fenečky se shromáždilo několik dětí. Hodně dětí ji zná, protože ze školy děti chodí kolem našeho plotu, volávají na ni a hladí si ji. Když dcera vyšla z jídelny, obořila se na ni učitelka, že pes tam nemá co dělat. Dcera jí klidně odpověděla, že u vstupu do areálu školy není upozornění na zákaz vstupu se psem. Učitelka opáčila, že by mohl pes pokousat děti. Na to jí dcera odpověděla, že není agresivní, že nikoho nikdy nepokousala a že není důvod k obavám. Na to učitelka řekla, že fena vrčela na dítě. Dcera se ptala, zda dítě psa nějak neomezovalo. Odpověď zněla: „Chlapec na fenu dupal a ona na něho vrčela.“

 A teď si položme otázku. Proč pes útočí na dítě, na člověka vůbec? Není vše s agresivitou psů zveličováno?

 Jestliže dítě dupe na psa, který je uvázaný a nemá se kam schovat nebo před dítětem utéct, co bude dělat, jak se bude bránit, jak bude reagovat? Vrčením dává najevo a upozorňuje, že je mu to nepříjemné,  že tu končí určitá mez, a že se mu to nelíbí.

 A paní učitelka? Ta by měla děti vychovávat k lásce ke zvířatům a nedovolit, aby jim děti jakkoliv ubližovali nebo je stresovali.  Sama by měla dětem vysvětlit nevhodnost jejich chování. Ze svého mládí si pamatuji, že jsme chodili do přírody, zajímali se o zvířátka, chodili je v zimě krmit do lesa, ve třídě na okně jsme měli budku pro ptáčky. Není pejsek ve škole vhodnou pomůckou k tomu, aby děti změnili své chování vůči jinému. Ať už je to spolužák, spoluobčané nebo zvířátka.  

Květen 2005:

PŘEVZALI JSME Z INTERNETU POŠTOVNÍ SPOŘITELNY:

EUROGIRO - PLATBY DO ZAHRANIČÍ SNADNO A RYCHLE!

Posíláte peníze do zahraničí a hledáte nejjednodušší a nejlevnější způsob jak to zařídit? Využijte službu Poštovní spořitelny - Eurogiro.

Platbu v hotovosti může do zahraničí odeslat kdokoliv ze všech pošt, tedy nejen klient Poštovní spořitelny. O bezhotovostní platbu může požádat majitel nebo disponent z postkonta nebo postžirového účtu na všech poštách a pobočkách Poštovní spořitelny.
Pro odeslání peněz vyplníte jednoduchý tiskopis. V případě platby v hotovosti uvedete na tiskopisu částku v cizí měně uvedené pro daný stát v Sazebníku. Obsluhující pracovník vypočte ekvivalent v české měně, který složíte v hotovosti. Pro přepočet je použit kurs, který denně dostávají všechna pracoviště České pošty. V případě bezhotovostní platby z účtu se použije kurs z kursovního lístku ČSOB, platného v den zúčtování v bance. Dále určíte, jakým způsobem bude platba vyplacena v zahraničí. Můžete volit výplatu v hotovosti na adresu příjemce nebo bezhotovostní převod na účet. Do některých zemí může být volba omezena pouze na možnost výplaty v hotovosti. Platba je do zahraničí doručena do 3 pracovních dnů po dni podání. Poplatek za uskutečnění platby se vybírá v souladu se sazebníkem poplatků Poštovní spořitelny.
 

Aktuální přehled zemí, do kterých lze službu Eurogiro využít:
Německo, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko, Portugalsko*, Maďarsko*, Chorvatsko*.
*) Do zahraničí lze odesílat pouze platby určené k výplatě v hotovosti.
Eurogiro je ve srovnání s konkurenčními organizacemi, které poskytují služby obdobného charakteru, levnější a především univerzální. Umožňuje totiž jak hotovostní a bezhotovostní možnost platby na straně odesílatele, tak hotovostní a bezhotovostní možnost výplaty na straně příjemce.

Eurogiro - mezinárodní řešení šité na míru!
 

Duben 2005:

Jak jsi mohl?

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stalo tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mě jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi
začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.

Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji.

Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostli, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a tahali se za ní nahoru na své vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí, zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky moji fotku a vyprávěl jsi jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.

Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všechny výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, když jsme přijeli ke zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj.

Vyplnil jsi papíry a pověděl: "vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčili ramenem a věnovali ti bolestný pohled. Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papíry". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost; a jakou lekcí jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu?

Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko.

Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.

Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a pověděly "Jak to mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo, kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.

Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.

Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála.

Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně, jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce - zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit.Místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ni. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.
Konec.

Poznámka autora:

Pokud vám článek "Jak si mohl" vehnal slzy do očí tak jako mě, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.  Děkuji, Jim Willis
 

Březen 2005: Únor 2005: "Pes je jediný tvor, který vás miluje víc, než vy milujete sami sebe." (Fritz von Unruh) Pár zimních momentek z výstav a dovádění psů na sněhu.

 Jak poznáte pravého pejskaře?

 Je to zvláštní sorta lidí a pozná se podle toho že:

   - doma má víc psích pelíšků, žvýkacích hraček, obojků, vodítek, postrojů a přepravek na psy, než  má psů. 

  - po setkání s jinými pejskaři si během 30 sekund zapamatuje jméno psa, ale jméno majitele si nezapamatuje, dokud se s ním nesetká alespoň třikrát nebo čtyřikrát. 

 - nerozmýšlí se dvakrát nad tím, zda má dát svému psovi líznout zmrzliny ze svého kornoutu.

  - při každé příležitosti ukazuje fotoalba  plná fotografií svých psů

  - hovoří o svých pejscích jako o svých dětech nebo vnoučatech 

  - pokud je připojen na Internet, věnuje se vyhledání novinek o psech všeobecně, o svém plemeni, prohlížením seznamů, fotografií, dotazů a odpovědí, posloucháním zvuků, vyhledáváním chovných stanic apod.

   - na svém pracovním stole, v peněžence a jinde má stovky obrázků svých psů, ale fotografie jeho rodiny by musel pracně hledat

   - nikdo nechce jezdit jeho autem, protože všichni dobře vědí, že by potom byli samý chlup

    - na každého pejska, kterého potká na ulici se usměje

    - když sáhne do kapsy vždy vypadnou psí granulky, pamlsky a sáčky na sbírání hromádek  

    - dříve než sám zasedne se snídani, mají jeho pejsci plnou misku

     - dlouze diskutuje se svými přáteli, jak nejlépe zastřihovat psům drápy, ale sám ještě nikdy nebyl na manikúře ani pedikúře

     - knihovna je přeplněna knihami o psech a psích hrdinech

    - za nejkrásnější okamžiky svého dne pokládá dobu strávenou se svým psem

    - svému psu nabídne  postel, ikdyž ví, že sám bude spát při kraji na tvrdé hraně

    - dívá se na příšerné filmy jen proto, že se v nich objeví v masové scéně asi na tři vteřiny právě jeho plemeno

  -  na všech šatech má psí chlupy, dokonce i v okamžiku, kdy si je nese čerstvě vyprané nebo vyčištěné z čistírny

   -  jediné, na co se zmůžou všichni jeho přátelé, kolegové a známí, když se s nimi setká, je otázka: „Jak se mají psi?“ nebo „Kolik psů teď máte?“ 

   - na svých novoročních přáních jsou jedině jeho psi (ostatní členové rodiny jen někdy)

DESATERO PROSEB PSA

1. Můj život trvá 10-15let. Každé odloučení od Tebe znamená pro mne utrpení. Pomysli   na to, než si mne opatříš.

2. Dej mi čas porozumět tomu, co ode mě vyžaduješ.

3. Pěstuj si důvěru ve mne – tvou důvěrou já žiji.

4. Neplísni mne nikdy dlouho a nezavírej mne za trest. Ty máš svou práci, svou zábavu a své přátele – já mám jen Tebe.

5. Hodně se mnou mluv. Tvým slovům já sice nerozumím, za to však hlasu, kterým se na mne obracíš.

6. Věz, že nezapomenu nikdy, jak se se mnou jednalo.

7. Pomysli, než mne udeříš, že mé čelisti mohou snadno rozdrtit kosti Tvé ruky, ale já toho nikdy nevyužiji.

8. Než mi při práci mrzutě vytkneš neochotu a lenost, zkus si uvědomit, že mne možná trápí nevhodná strava, snad jsem byl dlouho vystaven slunci, nebo mám již opotřebované srdce.

9. Postarej se o mne až zestárnu – také Ty budeš jednou starý.

10. Buď se mnou v každé chvíli. Neřekni nikdy: “Ať se to stane v mé nepřítomnosti”. S tebou bude pro mne všechno lehčí…také odchod z tohoto světa, konec mého života, který vždy patřil Tobě. Dovol mi proto odejít s Tvým pohlazením a s Tvými slovy na rozloučenou. Moje věrné oči se i v tomto posledním okamžiku budou otáčet za Tebou a bylo by pro mne velice těžké a smutné kdyby Tě nikde nenašly.

Leden 2005:

Potřebujete zaplatit výstavní poplatek do zahraničí?

Platbu výstavního poplatku na výstavu v zahraničí můžete uskutečnit prostřednictvím České pošty službou EUROGIRO.

Podmínky  pro službu EUROGIRO.

1.  ČSOB umožňuje v rámci této služby realizovat platby do i ze zahraničí prostřednictvím mezinárodní elektronické sítě EUROGIRO NETWORK A/S. Tuto službu poskytují všechny pošty v České republice.

2. Platby jsou realizovány na základě vyplněného dokladu "EUROGIRO" a to formou jednorázové nebo trvalé platby. Seznam smluvních států, kam je možno touto službou platby zaslat, limity částek, poplatky a měna jsou součástí příručky "Sazebník poplatků Poštovní spořitelny", která je k nahlédnutí na poště.

3. V případě složení částky je částka přepočtena kursem dle kursovního lístku platným pro daný den a zaokrouhlena na celé koruny směrem nahoru.

4. Banka zašle platbu do příslušného státu do 3 pracovních dnů po dni podání dokladu na poště.

5. Po vyplnění dokladu EUROGIRO je k platbě připočten poplatek banky za provedenou službu. Například při platbě na Slovensko činí poplatek banky 70,- Kč, při platbě do Rakouska 100,- Kč.

Je to pořád levnější než při platbě do zahraničí prostřednictvím bankovního účtu nebo sporožira u České spořitelny a.s., kde poplatek banky za tuto službu činí 200,- Kč.

INZERÁT: Chcete koupit pejska shiba - inu?  Nabízíme štěňátka 2 pejsky a 2 fenečky z chovné stanice GAMA GOLD z Oldřišova ze spojení: otec Eico od Cidliny a matka Vadatsumi del Monte de Haya. Tel. 553 762 404

Vkládáme fotografie štěňátek z Oldřišova.

Novoroční blahopřání